Vernisáž výstavy Pavel Alexander Taťoun a keramika Maříž

 

Pavel Alexander Taťoun – výběr z díla, obrazy

Keramika Maříž – originální keramika z Jižních Čech

Odkaz v díle  Kryštofa Trubáčka, akademického malíře a skláře  * 15.2.1958 – +19.6.2000

– hudební doprovod p. Melhuba, Loštice – kytara

Křest knihy Miroslava Demela O hudebních nástrojích – ze 70ti ilustracemi Pavla Alexandera Taťouna

Výstava potrvá do 8.10.2017.

SEZNAMTE SE:

PAVEL ALEXANDER TAŤOUN

* 6. září 1954

            Pan Pavel Alexander Taťoun se narodil v Rýmařově. Ve vesnici Lomnice žil s rodiči

a sourozenci do svých sedmi let. Pak se rodina v roce 1961 odstěhovala do Prahy, kde prožíval dospívání v undergroundové společnosti přátel. Propagoval i pacifistické smýšlení, které vyvrcholilo odmítnutím základního vojenského výcviku a umístěním v psychiatrické léčebně

v Bohnicích. Ani tady nepřestal malovat. Izolace je pro umělce často netušenou studnicí inspirace. Položení se do vlastního nitra a možnost pracovat v klidu mnohdy vede k mimořádným výtvarným počinům. Nejinak to bylo i Taťouna. Vzniká série maleb se symbolickými motivy – Hořící či Prasklá koule.

            Po propuštění z ústavu svobodně cestuje a otvírá si v Praze svůj první ateliér. Po čase je

mu  zamítnuto opět vycestovat. Vzniká série obrazů s melancholickým laděním – Dozrání, Touha, Smutek a jiné. V Praze navštěvoval ateliér maďarského malíře, scénografa Mikuláše Matrona. 

V 70. letech se zařadil do hnutí Druhá kultura. Představitelé tohoto undergroundu byli spojeni zásadou tvořit zcela svobodně a neuzavírat žádné kompromisy s režimem a jeho kulturními institucemi. Toto období se dá označit v Taťounově malbě jako silně surrealistické.

            V roce 1978 se oženil a přestěhoval na Moravu. Pracoval mimo jiné jako noční hlídač.

První výstava o rok později v Lošticích, v roce 1979, dává tušit, že našel kraj, kde je spokojen.

V roce 1981 vytavuje i v Šumperku a opět v Lošticích. V roce 1982 se přihlásil na výstavu BBC

v Londýně. Dostal se tak do zorného pole Státní bezpečnosti. Další výstava v Lošticích v roce 1983 byla z uzavřena a to z důvodů nevhodných náboženských námětů (Pád velkého Babylonu a jiné).

Po tomto incidentu nemohl vystavovat až do konce roku 1989.

            Do současnosti má pan Taťoun na svém kontu více jak pět desítek výstav po celé Moravě a také v Praze. Mimořádným sociálním projektem výuky malby a kresby vězňů na Mírově se zařadil mezi ty umělce, kterým není život jedince v naší hektické společnosti ani v nejmenším lhostejný. Díky své všestrannosti je autorem mnoha kalendářů, pohlednic (trvale vystaveny i v Muzeu

De la carte postale ve francouzském Antibes), školních pomůcek (Přehled anglické gramatiky)

a mnoho dalších projektů.

            Pan Pavel Alexander Taťoun žije ve Vlčicích u Loštic. Současná tvorba jsou mimo jiné obrazy z cest. Cesta je cíl. V tomto případě vždy série obrazů inspirovaných přírodou a lidmi ze vzdálených zemí. Nelze nezmínit obrazy z Indočíny, Bornea, Centrální Ameriky nebo malajského ostrova Langkavi. Tady je v hlavní roli fauna a flora v poeticky subreálném vidění. Barvy a světlo pralesa jsou pohádkově zaostřeny spolu se zvířaty v magickém světle pralesa. Až se vám chce odcestovat tam také!

            Současná výstava v Galerii Lautner v Mohelnici je pocta umělci z našeho kraje. Ukážeme Vám zde průřez jeho tvorbou. A těšíme se na jeho další obrazy, které v budoucnu vzniknou!

V úctě Ivana Mertová Pobucká

 

Keramika Maříž

Autorská originální keramika je celoživotním dílem akademického malíře a skláře Kryštofa Trubáčka. Kryštof Trubáček vyráběl keramiku pro sebe a své známé už v 70. letech jako student UMPRUM v Praze. Protože zájemců o jeho výrobky přibývalo, najímal si točíře. Na sklonku osmdesátých let byla Kryštofova keramika ostrůvkem svobodné tvůrčí fantazie a zářivých barev ve všudypřítomné šedi totality. Krátce po listopadové revoluci, na jaře 1990, objevil Kryštof vesnici Maříž, když spolu s přáteli z divadla Sklep pomáhal odstraňovat dráty na česko – moravsko – rakouské hranici.           

Rozpadlá, zarostlá a opuštěná vesnice Maříž, do které 30 let nesměl nikdo vstoupit, protože ležela příliš blízko rakouských hranic, oslovila Kryštofa svým stále patrným duchem a romantikou tohoto zapomenutého místa na konci světa. Kryštof Trubáček už dlouho předtím hledal větší prostory pro svou originální autorskou keramiku a v Maříži našel vše: prostor, klid a inspiraci.

            V roce 1991 byla oficiálně založena Maříž, autorská originální keramika nesoucí od této chvíle ve svém názvu jméno takřka zaniklé obce Maříž. Do Maříže zval Kryštof své přátele, spolužáky a výtvarníky, díky kterým začala vesnice Maříž postupně ožívat. Spolu a Davidem Vávrou a Janem Boháčem vymyslel, založil a 7 let vedl slavnou slavonickou „Letní školu duchovního experimentu a výtvarné teorie v praxi“. Kryštof Trubáček považoval Maříž za své dítě

a obětoval jí všechen svůj čas, životní energii a nakonec i zdraví. Byl to on, kdo hýřil nápady, kdo vymyslel pověstné mařížské velbloudy, ryby, psy, kočky, slony a další zvířata. Byl to on, kdo učil malíře a rozhodoval, co se povedlo a smí opustit ateliér. Věnoval ohromnou péči začátečníkům. Říkal: „Musí se jim na každém hrnku doslova prstem ukázat, co je špatně. Nepovedené kusy rozbíjíme. Zároveň už mám vynikající malíře, kterých si nesmírně vážím a dneska už jsou možná lepší než já.“ .

             Mařížská autorská originální keramika se brzy stala pojmem především díky nebývale vysoké výtvarné úrovni a jedinečnosti každého kusu. Pestrost stylů zajišťovala spolupráce s téměř čtyřicítkou výtvarníků. Bohužel Kryštof Trubáček v červnu roku 2000 po dlouhé a těžké nemoci zemřel. Přál si aby jeho keramická dílna, do které vložil své srdce, existovala dál. V jeho započatém díle tak pokračují, jak Kryštofovi slíbily, jeho nejlepší malířky a točířky pod vedením manželky

Ing. arch. Markéty Trubáčkové.                                                                                          

Zdroj: web

           

            Jsem velice ráda, že můžeme jejich keramiku u nás v Mohelnici vystavit. Jak sama paní Markéta říká, keramický střep je pro ně malířským plátnem. Pojďte se tedy potěšit radostí z práce,

z barev a věčné chuti malovat!

Ivana Mertová Pobucká