Keramika Maříž

Autorská originální keramika je celoživotním dílem akademického malíře a skláře Kryštofa Trubáčka. Kryštof Trubáček vyráběl keramiku pro sebe a své známé už v 70. letech jako student UMPRUM v Praze. Protože zájemců o jeho výrobky přibývalo, najímal si točíře. Na sklonku osmdesátých let byla Kryštofova keramika ostrůvkem svobodné tvůrčí fantazie a zářivých barev ve všudypřítomné šedi totality. Krátce po listopadové revoluci, na jaře 1990, objevil Kryštof vesnici Maříž, když spolu s přáteli z divadla Sklep pomáhal odstraňovat dráty na česko – moravsko – rakouské hranici.           

Rozpadlá, zarostlá a opuštěná vesnice Maříž, do které 30 let nesměl nikdo vstoupit, protože ležela příliš blízko rakouských hranic, oslovila Kryštofa svým stále patrným duchem a romantikou tohoto zapomenutého místa na konci světa. Kryštof Trubáček už dlouho předtím hledal větší prostory pro svou originální autorskou keramiku a v Maříži našel vše: prostor, klid a inspiraci.

            V roce 1991 byla oficiálně založena Maříž, autorská originální keramika nesoucí od této chvíle ve svém názvu jméno takřka zaniklé obce Maříž. Do Maříže zval Kryštof své přátele, spolužáky a výtvarníky, díky kterým začala vesnice Maříž postupně ožívat. Spolu a Davidem Vávrou a Janem Boháčem vymyslel, založil a 7 let vedl slavnou slavonickou „Letní školu duchovního experimentu a výtvarné teorie v praxi“. Kryštof Trubáček považoval Maříž za své dítě a obětoval jí všechen svůj čas, životní energii a nakonec i zdraví. Byl to on, kdo hýřil nápady, kdo vymyslel pověstné mařížské velbloudy, ryby, psy, kočky, slony a další zvířata. Byl to on, kdo učil malíře a rozhodoval, co se povedlo a smí opustit ateliér. Věnoval ohromnou péči začátečníkům. Říkal: „Musí se jim na každém hrnku doslova prstem ukázat, co je špatně. Nepovedené kusy rozbíjíme. Zároveň už mám vynikající malíře, kterých si nesmírně vážím a dneska už jsou možná lepší než já.“ .

             Mařížská autorská originální keramika se brzy stala pojmem především díky nebývale vysoké výtvarné úrovni a jedinečnosti každého kusu. Pestrost stylů zajišťovala spolupráce s téměř čtyřicítkou výtvarníků. Bohužel Kryštof Trubáček v červnu roku 2000 po dlouhé a těžké nemoci zemřel. Přál si aby jeho keramická dílna, do které vložil své srdce, existovala dál. V jeho započatém díle tak pokračují, jak Kryštofovi slíbily, jeho nejlepší malířky a točířky pod vedením manželky

Ing. arch. Markéty Trubáčkové.                                                                                   

Zdroj: web

           

            Jsem velice ráda, že můžeme jejich keramiku u nás v Mohelnici vystavit. Jak sama paní Markéta říká, keramický střep je pro ně malířským plátnem. Pojďte se tedy potěšit radostí z práce,

z barev a věčné chuti malovat!

 

                                                                         Ivana Mertová Pobucká